Autobiografie

Bylo nebylo

Bylo, nebylo. Určitě bylo, kdyby bylo bývalo nebylo, tak není ani dnes. Stalo se to ještě v minulém tisíciletí. Psal se rok 1987, krásné prázdniny a neopakovatelných 17 let. Olda Burda do té doby registroval Karla Gotta, Helenu Vondráčkovou a ze západu snad nějaké Beatles. Pak ale přišli správní kámoši a spolužák Luděk Cipro. Dohodli jsme se, že by nebylo špatné udělat v Karlštejně pár diskoték. Luděk měl nahrávky, které jsem neznal, ale byl hovorný jako kapr, a tak jsem se toho uvádění při své drzosti chytil. Prázdninové diskotéky probíhaly každý pátek – světe, div se, od 18 do 22 hodin!!! Potom jsme se obvykle přesunuli z legendární restaurace "U Koruny" do karlštejnského letního kina.

Prázdniny skončily a diskotéky také. Naši tátové byli nekompromisní. Dovolili jednu vánoční a nic víc. Maturita je přednější, pak se třeba zblázněte! Taky to znáte z domova? Ale po matuře, to se otevřel svět a ležel nám u nohou. Takový stav ale nevydrží dlouho. Kontrola z Berouna, musíš na přehrávky a najít zřizovatele! Dnes naštěstí cizí slova. Tenkrát ale konec do dalšího léta. Léta 1989, to už byl Luděk na vojně a já jsem hrál sám. Jako předskokan Karla Humla v kulturáku v Králově Dvoře, samostatně ve Sloupu u Davle a několika soukromých večírcích. Revoluce otevřela brány. V železárnách jsem byl pro přílišnou diskotékovou horlivost přeložen na jiné pracoviště a na mé místo nastoupil o půl roku mladší Petr Král. To si můj bývalý šéf moc nepolepšil. S Petrem jsme se dali dohromady velmi rychle a už tu byly dvojdiska. Kulturák v Králováku praskal ve švech. V osm večer už bylo vyprodáno. 600 platících lidí bylo uvnitř a dalších 400 se tam prosoukalo okénky na záchodě, sklepem, půdou a já nevím ani kudy ještě všude, ale byli tam.

S Petrem jsme jezdili nakupovat desky do Norimberku, Weidenu a Regensburgu. Dokonce jsme si koupili stejné mikiny a pánské vůně. Téměř jako bratři. Jak už to bývá, tak i naše profesní cesty se rozešly. Přišlo odnárodnění kulturáku a změny vedly od deseti k nule. Z kulturáku se stala výrobna čokolády. A dnes jsou z části byty a z té druhé sklady.

Rozhlas

Přišla další éra. Rok 1992, diskotéka pro 3000 lidí v tehdejším Paláci kultury v a dotaz na tehdejšího šéf produkčního, jestli náhodou neví, nepotřebují-li v radiu Vox, které sídlí taky v Paláci, moderátora. A oni potřebovali. Nahrál jsem kazetu a bylo. Celé 4 roky jsem byl součástí vysílacího týmu. Jak šel čas, změnili se majitelé, vedení, a ti změnili další věci. Dnes už rádio Vox neexistuje. Na přechodnou chvilku jsem zakotvil v radiu City. Poslední mojí rozhlasovou štací byla půda Českého rozhlasu Regina. Odpolední proud a každý den hodinový rozhovor s hostem.

Měl jsem tu čest zpovídat skutečné veličiny. Například Michala Horáčka, Hanu Hegerovou, Marcelu Holanovou, Milenu Steinmasslovou, Jakuba Smolíka, Petru Janů, Václava Postráneckého, Zdeňka Milera, Ljubu Skořepovou, Michala Davida, Květu Fialovou, Pavla Bobka a takhle bych mohl pokračovat velmi dlouho. Inu tři roky jsou tři roky. Pak přišel tradiční případ. Změna ve vedení a další změna. Ale dobří holubi se vracejí. Přišel rok 2009 a nabídka abych se vrátil. S radostí jsem to udělal. Za nějaký čas jsem byl opět v odpoledním proudu v mé oblíbené činnosti. Hodinový odpolední rozhovor s osobností každý den.

Od listopadu 2015 jsme se jako Radio DAB Praha stali průkopníky Českého rozhlasu v digitálním vysílání. Hrajeme skvělou novou muziku a máme výborný dopravní a kulturní servis.

Televize

Moje televizní praxe začala vlastně v roce 1993, to si nás moderátory radia Vox vybral režisér Jiří Moc ke spolupráci na pořadu Studio Kontakt na prvním programu České televize. Hned napoprvé živé vysílání - vhození do vody a plavte. Tak jsme plavali a prý dobře. Ani slova chvály ovšem nezabránila zrušení Studia Kontakt, a tak naše televizní vystupování skončilo po jediném roce. Ne však na dlouho. Bylo nás tenkrát pět. Pavel Svoboda od té doby uvádí Snídani s Novou, Václav Vaněček pro změnu uváděl Studio 6 v ČT, Miloš Pecháček se podílel na přípravě populárního pořadu „Chcete být milionářem a já s Vladimírem Vlachem moderoval televizní losování sázkových her společnosti Sazka. Vydrželi jsme na obrazovce přes 18 let.

Deset let jsem jezdil i jako moderátor a režisér dokumentárních pořadů pro kabelové televize. Koncem devadesátých let jsem spolupracoval i na oblíbeném magazínu na plný plyn a dalších pořadech.

A jak vypadá současnost? Snad fajn. Každý den od 10 do 15 hodin na Radio DAB Praha. Snad přijde ještě nějaká další příjemná televizní šance. Už teď se na ni těším. A diskotéky s moderováním před živým publikem mě asi nikdy nepustí. I když bych nikdy neměl říkat nikdy.